V současné době je Toyota největším výrobcem automobilů na světě a ročně z jejich továren po celém světě vyjíždí více než 7 mil. automobilů (údaj za rok 2009). Oficiálně firma vznikla roku 1933 odloučením od stávajícího průmyslového podniku. Nová divize dostala název Toyota Motor Company (TMC) a měla se specializovat na výrobu spalovacích motorů a automobilů. Postupem času se z této odnože stala nejdůležitější součást koncernu a i díky jejímu přispění je z Toyoty jedna z největších společností světa.
Klíčovou postavou, prvním ředitelem a zároveň iniciátorem vzniku TMC byl Kiichiro Toyoda, syn může číslo 1 v celém podniku. Podle jména zakladatele lze odhadnout, že původně bylo jméno společnosti trochu jiné. Na Toyotu byla firma přejmenována teprve roku 1937, kdy bylo přijato také nové logo. Důvodů změny názvu bylo hned několik. Hlavním motivem bylo zjednodušení zápisu názvu (v japonštině) a spolu s tím i zjednodušení výslovnosti. Podružnějším podnětem vedoucím k záměně jednoho písmenka byl fakt, že slovo Toyoda v japonštině znamená „úrodné rýžové pole“ a Toyota se tak jako správná moderní společnost chtěla zbavit vazby na nemoderní farmaření.
Prvními automobily, které vyrobila společnost později přejmenovaná na Toyotu, byly malý osobní vůz A1 a nákladní G1. Zatímco osobní vozy nešly roku 1935 v Japonsku příliš na odbyt, po nákladních automobilech byla poptávka v zemi s rozvíjejícím se průmyslem vysoká a tak byly vozy odvozené od prototypu A1 (AA – sedan, AB – kabriolet) k vidění poměrně vzácně. Jelikož prodeje nákladních vozů stoupaly, mohla si Toyota dovolit vývoj osobních automobilů udržet a tak měla po 2. Světové válce na co navázat.
Ve válkou zničeném Japonsku byla Toyota jednou z firem, která pomáhala znovu pozvednout úroveň zdevastovaného průmyslu. Bylo však brzy jasné, že pokud má společnost získat v rodné zemi opravdové postavení průmyslového giganta, bude muset překročit hranice a najít nová odbytiště pro své zboží. Roku 1957 si tak mohli poprvé koupit Američané vůz Toyota Corolla, jenž se postupně stal absolutně nejprodávanějším vozidlem v historii, když se ho po celém světě prodalo více než 32 mil. V roce 1963 se Toyota poprvé objevila i na trhu v Evropě a cesta za vznikem největší automobilky světa mohla začít.
Poválečný Americký trh byl pro japonské automobily ideálním odbytištěm. Všeobecná konjunktura poptávku po automobilech horentně podporovala a na trhu bylo poměrně dost prostoru i pro ostatní značky. To se však začalo pomalu měnit v půlce 60. let, kdy následně Americká vláda pro ochranu domácích automobilek zavedla 25% daň na dovoz lehkých užitkových vozidel. Paradoxně to vedlo k situaci, kdy si velké Japonské automobilky (Nissan, Mitsubishi, Honda, Toyota) začaly zřizovat pobočky sídlící přímo na území USA a dostali se tak blíže k potenciálním kupcům svých vozů a tím se zvyšovala také jejich konkurenceschopnost.
V historii výroby automobilů bychom těžko hledali zásadnější zlom než ten, který nastal roku 1973, kdy Organizace zemí vyvážejících ropu zahájila embargo na vývoz ropy do USA a tím nastartovala prudký růst cen ropy. Trh s automobily zareagoval prakticky okamžitě a s rostoucí cenou paliv rostla také poptávka po úspornějších automobilech. Američtí výrobci automobilů něco podobného vůbec nečekali a než se jim podařilo uvést na trh menší a šetrnější vozy, Japonské automobilky v čele s Toyotou dokázaly na trhu obsadit pozice, které si drží dodnes.
Jedním z důvodů, proč je Toyota největší automobilkou světa je i unikátní přístup k masové výrobě, prosazovaný již jejím zakladatelem a také celá řada inovací, které Toyota do výroby automobilů vnesla. Zásadní roli hrají zejména 2 koncepty. První z nich, „Just in Time“, znamená, že všechny mezistupně výroby a distribuce automobilů produkují pouze v případě, že je jejich produkt potřeba v dalším stupni. Znamená to sice vysoké nároky na organizaci, ale dochází tak ke snížení výrobních nákladů. Druhým konceptem je tzv. „Jidoka“ – důkladná kontrola každého stupně výroby. V případě problémů na lince může zaměstnanec linku kdykoliv vypnout, centrální registr vše zaznamená a dojde k zřízení nápravy. Díky tomuto systému dochází k rychlému vyřešení problémů a je tak šetřen čas. Oba koncepty byly v různém rozsahu převzaty jako standardy v masové výrobě i jinými společnostmi.
